Dýchne na Vás optimismus?
Ač dnes již zelené stěny nejsou na trhu novinkou, přesto dodávají interiéru velmi pozitivní, optimistický a originální nádech. Při pohledu do zeleně je v mnohých z nás vyvolán příjemný pocit a požitek k neokoukání.
Prví zelená stěna vznikla ve 30. letech minulého století v Riu de Janeiru navržena známým architektem Le Corbusierem společně se zahradním architektem Roberto Burle Marxem. 
Více však proslavil realizaci vertikálních zahrad francouzský botanik, vědec a umělecký designer Patrick Blanc. Svá umělecká zelená díla tvoří bez použití půdy, která je pouhou mechanickou oporou. Pouze voda a minerály obsažené v půdě jsou potřebné k vytváření fotosyntézy, spolu se světlem a oxidem uhličitým.
Dnes už zelené stěny nemusí reprezentovat pouze obchodní a administrativní budovy, ale mohou být součástí našeho domova. K realizaci takové stěny je zapotřebí vědět umístění rostliny a její náročnost. Ne každá rostlina potřebuje přímé slunce a častou vláhu.
Pokud tedy chceme nakombinovat několik různých rostlin je důležité shodovat se v jejich potřebách a nárocích. Nezapomenout, že rostlina se rozrůstá a tudíž počítat s dostatečným prostorem stěny. Rostliny mají rády stálou teplotu, proto v létě více větrat než-li v zimě.
Pro realizaci efektního řešení zelené stěny menších rostlin je oblouk z drátu, který je oběma konci zakotven v květináči – vhodný je pro voskovku, mučenku i jasmín.
Do květináče lze zakotvit mřížky ze dřeva, kovu, bambusu či proutí. Ideální jsou pro úponkaté druhy, jako je žumen, či pro ovíjivou voskovku či mučenku.
Tropickým druhům, jako je scindapsus, fíkovník či filodendron, se velmi daří na tyči obalené mechem nebo rouře z pletiva vyplněné rašelinou, či na běžně prodávaném kmínku z kokosových vláken. Tyto podklady se udržují stále vlhké – rostlina se jich časem sama přichytí kořínky, zprvu potřebuje navést.
zdroj internet
